listopad 2019

Minule jsem sice slíbil, že další díl testu DJI Mavic Mini už bude o létání, jenže s dronem byly problémy, o kterých bych nerad psal, dokud o nich nezjistím víc. Ale i tak se létalo, fotilo a natáčelo, takže to trochu prohodíme a v tomhle dílu se budeme věnovat kameře kapesního minidronu, zatímco o létání bude až ten další.

Dron se nemusí vyznačovat jen vrtulemi, je i silná snaha vyvinout bezpilotní prostředky létající na jiných principech. Patří mezi ně především ornitoptéry - stroje s mávavými křídly napodobující ptačí let. Důvodů pro jejich vývoj je mnoho; od leteckých schopností ptáků, na které letadla s pevným křídlem nemají, až po nenápadnost vyplývající z podoby s opeřenci.

V minulém dílu seriálu jsme Mavic Mini vybalili z krabice a trochu se s ním seznámili. Létat  ale ještě nebude, protože nejdřív je nutné nabít akumulátory a hlavně nahrát do smartphonu ovládací aplikaci. Ta představuje první překvapení: už nejde o verzi staré dobré DJI GO(4), ale o úplně nový produkt s názvem DJI Fly.

Podle agentury Reuters chystá společnost DJI aplikaci, kterou si bude moci každý stáhnout do mobilu a jejím prostřednictvím sledovat přítomnost dronů ve svém okolí. Každý uživatel smartphonu jejím prostřednictvím údajně zjistí identifikační číslo, polohu, výšku a rychlost blízkého stroje.

Každý nový stroj od DJI je událost - a každý kvůli něčemu jinému. Platí to i o Mavic Mini, kterým zřejmě vstupujeme do éry nových evropských předpisů. Jde totiž momentálně o jediný kvalitní dron, který se (s drobnými výhradami) vejde do relativně tolerantní kategorie C0, takže jsme samozřejmě chtěli zjistit, jaké jsou jeho skutečné schopnosti.

Nová evropská legislativa týkající se dronů je hotová a během příštího roku má vstoupit v platnost její česká verze. To budí oprávněné obavy - zdejší úředníci s gustem mění předpisy k horšímu, protože vědí, že "lid" bude v jejich svévolné tvořivosti vidět dílo EU. Není proto špatné vědět, jak vypadá originál doopravdy. Mimo jiné i proto, že teď je pořád ještě čas pokusit se aspoň něco ovlivnit.

Knih o dronech už u nás pár vyšlo, ale přesto je tahle svým způsobem první a nejen proto, že - jak prozrazuje název - je o závodních strojích. Zabývá se dost podrobně i jejich konstrukcí a stavbou obecně, což ocení všichni, kdo chtějí o dronech vědět víc, než jen to jaký si mají koupit a jak s ním létat.

Žebříčky jsou vždycky ošemetná věc,  přesto server PCmag jeden takový vytvořil z dronů vyskytujících se na trhu roku 2019. O výběru a pořadí se dá diskutovat, ale přesto není zas tak nezajímavé si přečíst, co o současném sortimentu soudí redaktoři magazínu orientovaného na počítačové geeky, tedy nikoliv přímo na dronaře.